Krůpěje rosy — Sládek

Není nad řemeslo jako sládek,
třebas on byl jenom holobrádek.

Jemu pivečko se v kádi daří,
a když ho vypije, zas ho vaří.

U sudu si sedne, nabumbá se,
o lidi, o ďábly nestará se.

A žena ho domů neodvleče:
jeho domov, kde pivečko teče.

Ženuško, ženuško, nech mne býti,
vždyť je pivo moje živobytí!