Naši Anku trápí žaly:
Kam jste mně to odestlali?
Nelehnu si na vzdory
do té naší komory!
Já budu spát na pavlači,
v komoře mě můra tlačí.
Na pavlač jí ustlali,
spáti ji tam nechali.
Přišel táta, přišla máma,
naše Anka není sama —
jaké je to vidění:
je to můra neb není?
Jak je můra uviděla,
pojednou chvat velký měla,
s pavlače skočila,
nožku sobě zlomila.
Jaká je to divná můra?
Ach to bude těžká kúra!
Je to hoch sousedů,
k Hořičkám s ním pojedu.
Na pavlači u zahrady
létají tam můry všady,
a jak táta jde s mámou,
tak si nožky polámou.