Rákosnými bažinami
krokodil sem tam se vláčel,
když pocestný těmi krajinami
zbloudiv s cesty kráčel.
Obluda ta blíž se brala
a podivno kvíčeti se jala;
časem výla jako poraněné zvíře,
když se k smrti chystá u své díře;
ba zas, by ho blíž jenom přilákala,
jako dítě plakat počala.
To když člověk uslyšel,
v rákosí po hlasu kvapně šel,
vece: „Povinnost je přispěti,
buďto zvěři, nebo dítěti!“
Však - nastojte! Spatřiv krokodila,
„Bože!“ zvolal - a již krev se proudem lila.
Dobře činí ten, kdo slova neměří;
lépe, kdo přemýšlí, dřív než uvěří.
Zkoumej; dočkej jako husa klasů.
Nevěř hlasu!
Nebť i ve přátelském hovoru
viděl jsem již mnoho potvoru.