Což chystáš, Osude? — Smutné věci tobě zamejšlím. —
Jak to? — Že nespravuješ dobře, Vladislave, lid. —
Řekni mi, proč?— Poněvadž za tvého nyní panování
Svévole povšechná zákona vazby trhá. —
Má to není vina. — Násilníky trpíš mezi námi. —
Z žádné křivdy posud mne svědomí neviní. —
Žezlo držíš, a přec národ je utištěn. — Ale však
Já to činit nevelím. — Proč toho nezbraňuješ? —
Vlídným být žádám. — Za to posmíván jsi; ne vlídným,
Líným býti tebe kněžstvo i panstvo praví. —
Mír je milý každému.— Turek ale válku zamejšlí. —
Jista není věrnost podrobeného lidu. —
Nespokojenci by ti hranu již vyzváněli rádi:
Neb se za vlády tvé půli měsíce bojí.—
Mám vojsko zkušené; můj lid má srdce udatné. —
Dlužný žold bývá zřídka mu zapravován. —
Já sám často nemám peněz. — Aj patrný totě důkaz,
Na statcích že tvých špatně se hospodaří. —
Všecko je bezpečno. — V porobu tři tisíce nedávno
Tvého lidu do Turek prý bylo zavlečeno. —
Jak pomoci? Málo kdo koná co mu jest poručíno. —
Však Matiáši prvé nikdo neodporoval. —
Byl přísný. — Potřebíť, aby přísněji král si počínal;
Neb věru nesklonné šíje nosíme posud. —
Obrátím obyčej, přísným se okáži budoucně.—
Pochválím tě za to, ač tomu víry nemám. —
Proč se ti tak nezdá? — Všemu jen uvykáme za mládí. —
Uznávám, vážnost královu meč zachová. —
Dost-li čiješ u sebe k tomu síly, i já tě pochválím. —
Zarputilost i tiché mysli ku pomstě pudí. —
Jak slibuješ, se chovej — Zachovám. — Nečiniv tak, opustíš
Bezděky svůj vznešený, věř mi, Vladislave, trůn.