Krále mi, sestro, navrať; neb já nepřepustila navždy
Jej tobě; mým dědinám krále mi, sestro, navrať!
V té při tě já přemohu. Proč mnedle, nepřízniva sestro,
Sestry své starší právo si osobuješ?
Mým bylť on, an ledva počal se dotýkati větví;
Žezlo panovnické já jemu dříve dala.
Krále mi, sestro, navrať! sice počne se bouřiti lid můj;
K odboji a strašlivé válce se již hotoví.
Aj k čemu jej zdržuješ tak dlouho co zavězeného?
Dlužna bylas jej již dávno propustiti nám.
Krále mi, sestro, navrať! za to po věky říše panovník
Byzantské i divý lid jeho boj se tebe.
Násilná nesužuj nikdá tebe králova zvůle,
Tvých žádný Matiáš netkni se více hrdel!