„Kdo to klepe v pozdní noci,
jde snad kněz nám ku pomoci?“
„„Vy mne po tak krátkém času
neznáte už podlé hlasu!
Milá vašeho jsem syna,
jeho smrtí jsem já vinna.
Život jsem mu otrávila,
o mladosť ho připravila.
Musel se až k smrti soužit,
jdu mu ku hodince sloužit.““
„Mého syna vražednice,
nemám místa pro vinnice!“
„„„Pusť ji ke mně, matko milá,
snad už hříchy svoje smyla.
Pověz ty mně, moje milá,
čím jsi hříchy svoje myla?“'"'
„„Slzami jsem si je myla,
předc jsem žalu nepozbyla!““
„„„Pověz, až mé srdce stane,
jaký tělo šat dostane!““
„„Bílý rubáš jsem ti šila,
slzami jej vybílila.““
„„„Pověz, jakou poctíš truhlou
pak tu hlavu moji ztuhlou?“““
„„Na barvu si myslím jasnou,
že jsi ztratil mladosť krásnou,
a na truhlu bílé věnce,
jak se sluší pro mládence;
hnědé trny, růže bílé,
že's byl sklamán od své milé!
Až se budeš s zemí snoubit,
počnou pěkné písně troubit,
počnou troubit písně tvoje,
bude pukat srdce moje!““