Trouby hrajou, chasa výská,
myslivec si vesel zpívá —
dveřmi tvář se bledá dívá,
jak když k smrti se jí stýská.
„Hrejte, páni, lenit nechci,
dá se vám sic do trub plíseň,
zahrejte mi, vesele chci
černým očím zpívat píseň! —
Když jsi plela len,
měla's krásný sen —
jedna láska z hlavy vyšla,
druhá do srdce zas přišla
byl to krásný sen!“
Trouby znějí—„Do kola!“
myslivec zas zavolá.
Bledá tvář se nedívá,
z venku ale zaznívá
píseň jako v umírání,
jak by srdce šlo tam spát.
„„Škoda toho milování,
že netrvá do skonání,
škoda nastokrát!““