Co znamená ten hlahol zvonů všech
a sváteční ten ruch i život čilý?
Toť s nadšením a plesem jásá Čech,
že dědičný mu poklad navrátili.
A ze všad vybíhá k té cestě zlaté,
jíž ubírá se jeho klenot drahý,
a slzou vítá ostatky ty svaté
se vracející do matičky Prahy!
Zda slavnější mu v tomto věku den
až dosud vzešel v různě skvoucí záři?
Zda krásnější mu sen byl vyplněn?
Kdy blahost vyšší rozjasnila tváři?
Co popíráno jemu tolikkrát,
proč závistný se vrah naň dosud durdí —
zde vidí opět ku Praze se brát
to svoje staré svaté „haraburdí“!
Již s cesty, posměchu ty rouhavý
a mrzká lži i bídná, slepá zášti!
Svůj ukryj vtip a rozum bezhlavý
i tupé šípy své v své bídy plášti!
Nadarmo hučí zběsilý tvůj vřesk
a světu hlásá, že skvost „šiboletem“:
Neskalen koruny posvátné lesk,
a její sláva dosud září světem!