Jdou mračna přes hor vrcholy,
mé dítě!
Jdou mračna přes hor vrcholy,
jest rychlý jejich shon a chvat.
Já ptal se: „Smím tě míti rád,
mé dítě?“
A ty jsi řekla: „Nikoli!“
Ty nevíš, jak to zabolí,
mé dítě!
Zář luny mrakem prokmitla,
mé dítě!
Zář luny mrakem prokmitla.
Týž pablesk též v tvém oku vzplál,
když na tvou lásku jsem se ptal,
mé dítě!
V něm láska tvá ti ulítla
a nadějí mi zasvitla,
mé dítě!
Víš, co to šumí topoly,
mé dítě?
Víš co to šumí topoly?
Ó, každý ten strom dávno ví,
co srdce srdci odpoví,
mé dítě!
Než řeknou ústa „nikoli“,
již napřed srdce povolí,
mé dítě!