Za horami, moře klínem
slunce zář jak shasne, hned
v svět mrak padne, jemu stínem
smutek v sled.
Bez lásky je těžko žíti,
je to jako v noci bdít,
blah, komu dvou očí svítí
hvězdný svit!
Jako přelud osamělý
zůstal jsem v svém smutku stát,
na své duši rubáš stmělý,
strach a chlad.
Bez lásky je těžko žíti,
je to jako v noci bdít,
blah, komu dvou očí svítí
hvězdný svit!
Však co v bolesti mé divé
sladkou ručku dala mi,
vzplála duše v touze snivé
duhami.
Bez lásky je těžko žíti,
je to jako v noci bdít,
blah, komu dvou očí svítí
hvězdný svit!
Mrtvá duše má v tom šeře
pohřbena jest, myslil jsem,
štěstí otevřela’s dvéře
úsměvem.
Bez lásky je těžko žíti,
je to jako v noci bdít,
blah, komu dvou očí svítí
hvězdný svit!