Hvězdičky milené, z vás plane ples,
radostně noc haliti ve světlo;
ó rcete mi, jest u vás jaro dnes,
že pojednou vás tolik rozkvětlo?
Jaký to lesk! ve vašem zlatém stínu
se rodí — zřím to — blaženosť a mír;
ó rcete mi, zda zírá s nebes klínu
též hvězda útěchy ve světa vír?
Tak vlídně září, anděla co hled,
zjasňuje v duši bol a temnotu,
paprskem svatým žehná drzý svět
a k bloudícím se kloní v samotu.
Jí hledám v říši nevyzpytované,
osloněn slzou kalí zrak se mdlý;
hvězdičky dobré, drahé, milované,
ó rcete mi, zda mezi vámi dlí?!