Na „rendezvous“ chodili jsme taky
jak vy, sladká dámo secesse,
nebe deštěm, slzou zvlhly zraky,
však již každý tíž svou unese
na „rendezvous“!
Srdcem obavy a nebem mraky,
větrem, touhou obé chvěje se,
láska však jest zvyklá na zázraky.
Lehkými vždy přehoupla nás ptáky,
křídlo její všecko unese;
po letech dál – rozbité dva vraky,
vzpomínáme – Madame, vy, já taky,
jak jsme toulali se po lese
na „rendezvous“.