Proč jsi snivá a tak milá – Bůh jen ví.
Proč tvá pleť je mramorově hladká, bílá?
Jaké v tom je duše tvojí sladké tajemství,
proč jsi sladká tak a milá?
Démon, sfinga, anděl, žena, víla?
V čem se ono kouzlo bytosti tvé chví?
V čem tvá něha, čím v té něze je tvá síla?
Ach, to člověk po požitku teprv zví,
čím jsi se mu v mysl, srdce zakotvila,
něhou holubičí, vášní lví,
jsi tak snivá, milá…