Ach naše žití jak se v maličkostech třepí,
a přec je každý slavné, veliké chtěl míti,
v dóm gotický je toužil sklenout velkolepý,
to naše žití!
Do stavby dal se silný atlet, ale slepý,
teď sotva chyš má, jež se větrem k pádu řítí,
již z oken syčí Zášť, na prahu Nuda dřepí.
Z ladného, vysněného celku bídné střepy,
v nichž živoří jen upomínek bledé kvítí,
jímž cloumá vichr chladný – ne park, lány řepy
jest naše žití!