Ach, lehký poprašek – ó, dcery Apollina,
na vlasy vaše sprch’ i luzných údů vděk,
snad setřásá jej míň ta vaše chůze líná,
ten lehký poprašek?
Či vskutku zatížil vás, věčně mladé, věk?
Či vaše hvězda snad – jak svět dí – uhasíná?
V trud lidstva sílu již váš ztratil zpěv i lek?
Ne, nechci věřiti. Sem dejte pohár vína,
před krásy oltářem svět pokud v úctě klek’,
jste mostem zázračným, jenž s rájem zemi spíná,
před vámi žití trud, hlod výčitky a vina
jsou lehký poprašek.