Přilétla hejna vlaštovic
a s nimi jarní dech,
fialkám první rosička
se leskne na květech;
kdo ještě spal, ten dojista
se nyní probudí,
ó vlaštovička vábiť zná
zpěv jarní do hrudi.
Ach, tyhle družné vlaštovky
já mívám vždycky rád,
v mou hlavu s jejich švitorem
roj písní zlatých pad’.
Tak bylo to a bude zas
od věků do věků,
že vlaštovičky probudí
vždy jaro v člověku!