Na té naší hoře
stojí mnoho let
kaple s bílou stěnou,
prohlíží si svět;
hledí dolů tichá,
na stěny jí dýchá
lípa samý květ.
Ó zná kaple bílá
lidi našich chat,
na všecky se směje;
má ji každý rád,
v její síňce boží
všecky žaly složí,
pak vyletí mlád!
Hledí také dolů
na tu naši chýž,
oj, což my se dávno
spolu známe již;
hledí k naší stěně,
usmívá se denně
a mne — vábí výš!