Doma — Sněžka

Stará naše Sněžka
jako obr němý
dolů vážně hledí
po té české zemi;
staré čelo chmouří,
až to kvílí, bouří
dole haluzemi.

A já stoupal na ni
chladným letním ránem,
na čele jsem obru
sedl rozvětraném;
smích mi běhal tváří:
„Kamarádi staří,
jsem „vysokým“ pánem!“