To slunce zlaté stařičké
je dobrá, věrná matka,
rozběhla se mu po světě
drobounká holoubátka.
Putuje slunce k dětem svým
a na té věčné pouti
své děti — hvězdy potěší
a nikdy nezarmoutí.
I naše země děckem je
a matičku má rádo,
ta sotva že je navštíví,
hned na ní všecko mlado.
Když slunce na noc zachází,
je země plna bolu,
hned slzí lesklé potůčky
po každém tekou stvolu.