Matičko má, duše moje,
na tvé písně vzpomíná si,
na tvé písně zlatokřídlé,
plné kouzla, plné krásy.
Písně tvoje květnou řadou
duší mojí táhnou, zvoní,
jak ta svižná pěnkavice
z jara u nás na jabloni.
Z písně tvojí v srdce choré
vonný balsám klidu kane,
strasti pudí z mladé hlavy,
suší oko uplakané.
Ba vím, kdybych na vždy sklonil
zmdlenou hlavu v temno rovu,
tvoje píseň zlatokřídlá
vzbudila by srdce znovu.