Naše lípa u chaloupky
stařenka tak stará,
novým listím, novým květem
oděla se z jara.
Dědeček náš podvečerem
ve vonný stín sedá,
zpátky hledí do života,
svého jara hledá.
K staré lípě každým rokem
jaro se zas vrací,
dědečka mráz neopustí,
až jej ve hrob zkácí.
Zmladlé větve ku sluníčku
vesele se točí —
dědečka nic nerozhřeje!
Slza kane z očí!