Za krásný den, jenž jako báseň světla
doznívá v tonech lahody a ticha,
má duše, která plnou růží zkvětla,
dík zbožný vůní svojí, v písni, dýchá.
Vše světlo, jež vlokala ručejemi,
zas vyzařuje díkem v sladké tuše,
v dík tobě slunce, vzduchu, rosná zemi,
vám ptáci, lesa okřídlené duše!
Svět cítím v sobě jako poklad skrytý,
jak zdroj, jenž zpívá pod kapradím v hvozdě —
Ó hvězdné myšlénky, ó sladké city!
Ó býti šťastný není nikdy pozdě!