Vesna zas se vrátila,
skřivánek už přišel;
švitoří, co za mořem
viděl jest a slyšel.
Švitoří, jak v zámoří
krásné jsou tam kraje,
žírná pole, lučiny,
zelené vždy háje.
Nebe tam jak charpa jest
vezdy modrojasné,
dnem i nocí znějí tam
ptáků zpěvy hlasné.
Barvy jsou tam lesklejší,
vody jsou tam čistší,
i to oko nebeské
jasněji tam blyští.
Růže jemnějšími tam
vůněmi že dýší,
sladší med tam snášejí
včely do svých skrýší.
Mlč, skřivánku, čtverák jsi,
chceš nás jenom šáliť;
až odlítneš v cizí kraj,
náš tam budeš chváliť.
Chval tam naši krásnou vlasť
na svém na všem letě,
že jí není podobné
na tom širém světě!