Ty, jenž znovu vždy se rodíš
z bezedného času toku,
naděje vždy oděn svitem:
buď nám vítán, nový roku!
Jsi-li novou času vlnou,
jež se valí k oceánu:
nuže vediž drahou klidnou
lodičku mou k nebes Pánu.
Jsi-li nový pupen, vzešlý
na košatém stromě věků:
drahé vlasti zkveť a vzrůstej
ve plod blaha plný vděků.
Jsi-li zorou na východě,
nuž tvé slunce nechať vstane,
nade lží a podlou zlobou
nechať pravda Boží vzplane!
Komu však dle Boží rady
večerním máš sklonem býti,
tomu ať tvé hvězdy svaté
ku věčnému jitru svítí.