Kdybych andělskými hlasy hovořil,
avšak lásky při tom neměl — čím bych byl?
Ničím více, nežli mědi mrtvé zvukem,
nežli prázdným zvonce bezcitného hlukem.
Kdybych proroctva dar a vší vědu měl,
a měl víru, že bych hory přenášel,
a vše tajemstva mi byla odhalena:
kdybych lásky neměl, — nic to neznamená.
Kdybych na krm chudých všechen statek dal
a své tělo vydal ohni na úpal,
smrtí rekovnou svět překonati chtěje:
kdybych lásky neměl — nic mi neprospěje.
Láska matkou jesti srdce dobroty,
trpěliva jest a plna ochoty,
nenadýmá se a nikdy nezávidí,
skromna jest a nedbá liché chvály lidí.
Láska nehledá, co smyslům lahodí,
zlosť a spurná mysl z ní se nerodí,
hřích a nepravosť jen zármutek jí strojí,
pravda potěšením nebeským ji pojí.
Láska snáší všechno, shovívavá jest,
nezná lži a daleka jí každá lesť,
láska věří všemu, v Pána pevně doufá,
čeká důvěrně a sobě nepozoufá.
Jako v zrcadle teď všechno vidím jen,
podobenstva šero halí pravdy den:
však až Bohu tváří ve tvář budu státi,
jako poznán jsem, tak budu poznávati.
Nyní pak nám jako spásy zástava
víra, naděje a láska zůstává;
k nebesům nás víže tato trojí páska,
avšak největší z nich jesti — svatá láska.