Pod Týřovem, hradem pustým,
Bystré proudy Mže valí;
Všude vůkol lesem hustým
Trčí divé ouskalí.
Změnu časův lidu věští
Holostrmý Kouřimec;
Na smrt volá, na neštěstí
Sejček, noční hlasivec. —
Tu na břehu u své chýše
Sed plavec unavený,
Pokřiku zlověštce slyše,
V proud hledí zarmoucený.
Šedotemně se pláň vodná,
Čujíc vichr, krabatí:
Takť i plavcova nerudná
Mysl se jeřabatí.
Neb ač otrlý jsa strastí
S lítým živlem válčit zná:
Však již ustavných nápastí
Nával sílu přemáhá.
„Brzoliž mi klid zavítá!
Zhyň pekelná robota!
A když nebe nedbá, lítá
Přispěj mi pekel rota!“
Duch to slyší ducholovný,
Arcivrah, on Kramperák,
Duše lapat vždy hotový,
Jako rybář ryby v sak;
Stane před ním v nedojepě,
Kloudný jako mládenec,
V zelený šat oděn lepě,
S vrchu krásný kredenec.
„„Coť, holátko! srdce svírá?““
Dí naň oulisnou řečí;
„„Ké to břímě tě potírá?
Nadlehčímť nebezpečí.““
A muž kosem naň pohlíží,
A prořekne na polo:
„Kéž by sňal mi s beder tíži!“
A s tím vrahu pad v kolo.
„Z rána po večer klopotně
Teď trudím se přívozem,
Hůř tahouna, jenž robotně
Jazykem plazí o zem.“
„A jaká kde kyne čáka?
Jako kdo na dno klone;
Chvilku nese vír chudáka,
Až tůň vždy ho pochlone.“
„Ni však o sebe dbám hrubě;
Než co počne dcera má?
Jižť, ubožka! na té době;
A kdo jí ruky podá?“
„„Hezkáť?““ ptá se ulízavec,
On šibalský záletník.
„To věřím,“ odepře plavec,
„Moh by ji vzít úředník.“
„„Což, kdybych já o ni říkal?
A sám hojné věno dal?““
„I! vem si ji třeba Hýkal,
Bych ji jenom dobře vdal.“ —
„Čím se živíš?“ opět plavec,
„Pověz, ať znám, kdo můj zeť!
„„Méň já nejsem, nežli správec,
Řemesel znám kolik set.““
„Toťs chudák! ba chudožestník!
Rozumíšli, vyslovím;
Nebřidím co nepočestník
A splním, co připovím.“
„„Nuže! buď ta dívka moje!““
Tak naléhá pekelník;
„„Skončena dnes bída tvoje:
Od té dobys pan celník.
Clo budeš vybírat hojné
Bez péče a klopoty;
Klenutí zde stane strojné,
Most předivné lepoty.““
„Přes tu řeku? kdy to bude?“
„„Dřív než kohout zapěje.““
„Věruli pak? u všech všude!“
„„Uvidíš, co se zděje!““
A s klobouka sejma péro,
Praví: „„Však zapiš se mi.““
„Tou měrou provdána’s dcero!“
„„Prodána!““ hluk podzemí.
A zlý host podrápnuv druha,
Péro namočí krví!
Ruku jemu veda z tuha,
Šilhá naň zpod obrví.
Podepsáno. List pochytna,
Schová ženich v toboli,
A smích běsný, jak ze Sitna,
S vichřicí zahlaholí.
Aj rarach se větrem řítí;
A rve rázným ramenem
Doubí, skálí a co chytí,
Razí kámen kamenem;
A jak spěchem skály mece
V proud sykotný, zkypělý:
Oblouk za obloukem v řece
Zdí se jako z oceli.
Již přes polovici řeky
Spěje pyšná budova —
Uchvacují duši leky,
Trne duše plavcova.
Břeh se pod ním podtrhuje:
„Běda! to z pekel zlý host!“
Vlasy sobě s hlavy ruje,
A již ho rve zoufalost.
„Přispěj, Víte! chraň mé robě!“
Aj, tu na čele lodi
V nejpilnější, platné době
Kohout se mu nahodí.
Muž lapiv ho, vzhůru vrhne,
Kohout hlasně zapěje;
Zděšen tu sebou ďas trhne,
Neb již v most nedospěje;
I zahuhle: „„To tvé štěstí!
Ale této mé tuhé
Chovej se nedůtklé pěsti,
Stihneli tě podruhé!““
A jak zařve strašným hukem,
Do řeky se most rune;
Běs poslední spoustu cukem
Na břeh skalný vysune. —
Posud čertova sní skála
Na paměť pozděrodým:
Kdo ji zří, vyhýbá z dála
A dá výhost duchům zlým.