Žluté listí z ňader stromů padá,
z ňader lidských jara snové zlatí…
Kamo nesla jste se, přání mladá,
k slávě, k lásce? To se krví platí!
Po špičkách se kradou, netušeny,
vichor odříkání, sever trudu.
Sláva, láska? Obě dvě jsou ženy,
utíkají s nimi beze studu.
Listí, snové — všecko rozneseno!
noc se dlouží, den se rychle krátí,
brzo strom — jak všemu usouzeno —
brzo srdce bude umírati! —