Půjdem spat už, půjdem spat;
divně se to v srdci honí,
a ta hlava juž se kloní
pod tajemné moci rukou;
krev se pění, tepny tlukou —
spili jsme se žitím snad?
Půjdem spat.
Půjdem spat už, půjdem spat,
byli jsme tu chvíli dlouhou,
žitím mřeli, vadli touhou,
doufali a štěstí ždáli,
nad snů zlatých rakví stáli,
umírali na stokrát;
půjdem spat.
Půjdem spat už, půjdem spat;
což tu ještě dělat máme?
mladým místo uděláme,
jimž snad víc než nám se zdaří;
kéž dovedou jak my staří
tu svou hroudu milovat…
Půjdem spat!