Pták z keře vznesl se — bez vnad je les —
a letí, letí,
by na kmen staré lípy v širém poli —
už bez listí — mráz těkal po okolí —
jak raněný s výkřikem žalu kles’.
Aj, zda to asi ptáka volný let,
zda křídel síla,
jež vzdušné vlny v ústup přinutila?
či co jej neslo, jenom bouře byla,
s ním v šírý letší svět?
Tak s písní pěvcovou, když žití mrak
mu stíní čelo,
když v srdci zhasíná, co zářit chtělo,
a všecko pláče v něm, co zpívat mělo,
a mlha kryje zrak. —