Hle, mraky ovinuly les
a sadu na hruď klesly,
včel lačných bědná hyne směs
před oulovými česly;
z luk pokosených na pozdrav
mně v posled dýše vůně trav,
a v nebi pluje čápů dav
v dál perutnými vesly.
Kam letí asi? Proč ten spěch?
Čas volá, musí plouti.
Viz, podjeseně chladný dech,
a vlákna v suchém proutí,
zda něčeho též necítíš
v svých ňadrech, co tě volá již,
kde věčný mír jest, o němž sníš,
kam čas a vše se routí?