Již zoře nadějí jsem všech se vzdal,
již vše jsem složil do rakve svých přání,
v půl cestě s veselím se potkal žal
a s polibkem druh k druhovi se sklání.
Proč, že mu v cestě jsem, dí ten i ten,
když klidně bloudím bolestí svých pouští?
Nač štvete jelena, jenž postřelen
mře při červáncích noci v lesa houští?