Neb lid jest moře v nezbádaném toku.
Když náhle před žezlem svou hlavu níží,
mní tyran, v úctě skráň svou v prach že hříží,
on zaclání tak pomsty záblesk v oku.
Když pěje hymnu, jiná slova v sloku
on vkladá, heslo, za nímž čin se plíží,
až svých se chopiv okovů a mříží
má zbraň z nich v hrozném po svobodě skoku.
Trůn pyšný v ráz jest rakví tyranovi,
stkán z hermelínu rubáš jeho nový,
a palác změněn ve hrob nadvlády.
A hýříc mužům svoboda se vzdává,
a klade v dlaň, jež silná je a zdravá,
svých tajných vděků všecky poklady.