Tři divé ženy u kolébky stojí.
Jsou stejně vážné všecky, zasmušilé,
a předou v nit nám žití různé chvíle
a v jedno vlákno květ i trny pojí.
Tak prochází nit rukou duchů trojí,
z nichž každý jiné života má cíle.
Ten první v blahu, druhý v tvorné síle,
a třetí v klidu po skončeném boji.
Ta první Láska, druhá Práce lidí,
a třetí Smrt. A konec bůh jen vidí,
on, k němuž naše žití nit se vine.
Nit jednu přervav naváže zas jiné
a tká ty lidské niti bez únavy
ten věčný tkadlec sobě v roucho slávy.