Jen jiskru lásky dej nám dříve v žití,
v tu bludnou pouť, jež skončí u hřbitova,
jen drobný koutek, v němž se hnízdo schová,
a v něm nás nech na chvilku zapomníti.
A silou čistých duší šťastnu býti,
a sníti činy, mládnouti v nich znova,
a boha tušit pravdy věčná slova,
ta, jimiž v blescích Kříž a Sinaj svítí.
A pak, až v podzim život nachýlí se
jak jabloň, jež je plna plodů zlatých,
ó vem nás sobě, den kdy k spánku tmí se.
Dej klid nám dlouhý píti bez úkoje
a cítit měkkost dlaní matky svatých —
vždyť jsme, ó Smrti, všichni děti tvoje!