Jsme jak to pole, které rolník oře
a jemuž svěřil nadějí svých sémě.
Budoucnost jeho tají zde ta země,
zdar díla nebo sklamání a hoře.
On srdcem čist jsa, tiché u pokoře
své práce vědom, k bohu zvedá témě,
a ví, nechť setba spí teď v hrobě temně,
přec vzejde jí pak vzrůstu blahá zoře.
A to zde moudrost celého je žití,
k níž každá snaha zas se vrací blaze:
jen práce může setbou tvojí býti!
Bez ptaní ať se k dílu ruka vloží,
toť povinnost tvá. A tvé čisté snaze
dát zdaru, to zas povinnost je boží.