Zda slyšel’s pole jásající píseň,
již jako dělník při práci si zpívá?
Tak hluboká je, lehce zádumčivá,
jak skládá vážnost chvíle ji a tíseň.
Strž zvuků jedna — klasů zlatá tříseň,
jak varhany to zní ta hymna živá.
V svých plných ňadrech od pravěků skrývá
ji svěží role a ne hrobů plíseň.
Tak, jak ji zpíval Vojtěch v květech rolí,
dnes ještě z plna obilí tu zvučí
ta svatá, velká hymna českých polí.
Ta píseň živá nade smrtmi všemi,
jež každým jarem znovu s klasy pučí:
„Dej mír a hojnost naší drahé zemi!“