Varovala — bylť jsem malý hošík —
máti mne, o zdraví starostná,
když si s ohněm ručka žádostná
zahrávala: „Dítě nech, to pálí!“
Od té doby od ohně se vzdálí
bázlivě vždy ruka mladostná;
matka, nad děckem svým radostná,
v ústa líbá, poslušnosť mou chválí.
V dalším žití, ve sporu a sváru,
žádosť s poslušenstvím brojila,
a já přece neodolal žáru!
Avšak, máti, není to má vina,
neb mi žár ten v srdce nalila
nelítostně černooká Lína.