Dolů Váh se polinami
bystrým žene tokem,
a po břehu na koníku
letí jinoch skokem.
Lidé po vsech a po cestách
volají: Mladíku,
kam tak letíš, kam tak letíš
na vraném koníku?
Hoj do boje, lidé moji,
do boje! do boje!
válčit budem, až dobudem
čestného pokoje.
A se všech stran ohlas volá:
Do boje! do boje!
válčit budem, až dobudem
čestného pokoje.
Koník řehce a vějící
vítr během honí,
a jinochův na Pováží
meč do boje zvoní.
A odevšad ohlas letí
v zápětí mladíku,
a jinoch jen dále cválá
na vraném koníku.
Dále cválá, Váh od něho
v levo se uchýlil,
on na pravo ke Dunaji
do táboru pílil.
A jak Váhu břeh opouští,
ohlédne se zpátky,
tam se dolina zavírá,
v ni dům otce, matky.
Slza kane z očí jasných,
než let mu nestaví,
až se na břehu Dunaje
v táboře zastaví.