Anděl s tichou zasmucenou tváří
stojí u toho, kdož umírá;
oko své on o zem opírá,
v němžto věčná hvězda míru září.
Jeho netknula se zhouba stáří,
ačtě smrt sám v ňadru zavírá;
onť jen perutí svou zastírá
ty, jichž život zloba času zmaří.
Ó jak krásný jest ten anděl smrti,
jenž tak klidně u lože jim dlí,
ač jím mnohdy ráje v rumy drtí!
Byť pak milo v žití potrvati,
u Tebe, ty tichý anděli,
chtěl bych sterou smrtí umírati!