Jsem český dělník, dělník Čech
a znám a vítán v krajích všech;
kde síla jiných chábne již,
tam rekovně já zvednu tíž —
nebť česká ruka, česká pěst
ta dělá všemu světu čest.
Já pracovat a zpívat znám,
žeť plesá nad mnou Pán Bůh sám
a posměchu a vzdoru v zmar
sám dává mému dílu zdar.
Mne práce žádná neleká
a byť k ní cesta daleká.
Co rámě české zdělalo,
to dlouhé věky přečkalo,
co zbudoval praotec Čech,
to pevně stálo v dobách všech
a vnuk jeho co vystaví,
to vlast i národ oslaví.
Ač dělník jsem a chuďas jen
přec doma chci být svoboden;
jeť milejší mi chudoba,
než bídná, mrzká poroba,
a proto největší můj vrah,
kdo v otroctví mne šlape prach.
Svou vlast já nad vše miluji,
jí život svůj já věnuji,
jí přeju v každý okamžik
jen volnost, mír a blaha znik,
a kdoby mi ji hanět chtěl,
ten pravdu by se dozvěděl!
Jsem hrdý na svůj český rod
a cizých neznám měr ni mod,
kdo jazyk můj mi hanobí,
ten rve mi duše útroby;
jsem český dělník, dělník Čech
a to až na poslední vzdech.
Co započali otcové,
to dokonají synové
a ti-li zemdlí docela,
pak potomstvo to dodělá
i bude stát předc jednou sám
té naší budoucnosti chrám!
Jen svorně k bratru bratr stůj,
a v dobrém všem jej podporuj,
jen páže k páži již se druž
a svaté naší věci služ,
nechť jedna mysl, jeden duch
nás ve bratrský pojí kruh.
Bůh žehnej české práci již
a znik a zdar nám uděliž,
by po tak dlouhém trápení
nám vzešlo světlo spasení
a ubohá ta naše vlast
nalezla volnost, mír a slast!