Slavili jsou bozi
Dobu nejkrásnější,
Obletoval sbor jich
Úsměv nejjasnější.
Aj, tu kynul Perun
V blahém radování —
„Krásné jesti, vece,
Bohův usmívání.“
„By však doba dnešní
Na věky se skvěla,
Zjeviž se náš úsměv
U podobě těla!“
A když opět kyne
Mocná nebes vláda —
Hle! tu vznikne děva,
Vznikne božská Lada.
Vnady sličné Vesny
Zdobí její tělo,
Jasoň zlatí vlasy,
Ozařuje čelo.
Na milostných lících
Jitřena se směje,
Z čarovných pak očí
Pron svůj úsměv leje.
Zhlédnuvši pak božstvo
Nebevládce dílo,
Nad lepotou jeho
Vše se podivilo.
Zradovaloť se tu
Z podobenství svého,
Velebilo tvůrce
I stvoření jeho.