CADA PIEZA VIVE EN UNA DIRECCIÓN · NADA VIVE EN UNA SOLA SALA  

PoetósferaLa BibliotecaJiří Wolker

Jiří Wolker · Vanguardias / s. XX

Balada o námořníku — Zpěv třetí

checo

V přístavní krčmě v Marseilli
každému sklenku nalejí.
Děvčata černou svatozář okolo očí tu mají,
každému hostu na klín nasedají
a při skleničce skleněné
všechny jsou za frank, — jen jedna ne.

Okolo stěžňů noc se tmí,
Mikuláš vstoupil do krčmy:

„Holahou, děvčata, nalejte mi,
za týden budu v překrásné zemi,
týden jak víno hrdlem proběhne
a věrná žena doma přijme mne.“

Sklepnice víno nalívá,
sklepnice na něj se zadívá:

„Námořníku, pár šedých vlasů už máte,
a přece mi známý připadáte.
Před sedmi lety býval jste mladý.
Před sedmi léty nebyl jste tady?“

„Vzpomínám, děvče, vzpomínám,
co krčem jsem prolez, nevím sám,
možná že i tu za svobodna
jsem mnohou sklenku dopil do dna.
A šedý vlas? — Ten v krásné zemi
za týden žena vyčeše mi.“

Sklepnice víno nalívá,
sklepnice na něj se zadívá:

„Zda, námořníku, vzpomenete
si po té době sedmileté
na ono okno s pomněnkami,
pod kterým děvče spalo s vámi?“

„Vzpomínám, děvče, vzpomínám,
co děvčat jsem líbal, nevím sám.
V přístavech kdysi za svobodna
mně každá holka byla vhodná.
Jen jednu však jsem miloval
a tu jsem za ženu si vzal.“

Sklepnice víno dolila,
oči si dlaní přikryla.

„Pane můj, krátkou paměť máte,
zda aspoň na to vzpomínáte,
že ruku tenkrát děvčeti jste dal
a pro ně přijíti jste sliboval?“

„Toho už, děvče, nevzpomenu,
vzpomínám jenom na svou ženu.“

Sotva doslechla slova ta,
zbledla jak sněhem zaváta
a v krčmě nikdo nepostřeh,
že do noci vyšla jako dech,
že v srdci mráz a kámen pod nohama
přístavní nocí sama jde a sama
a jediný, kdo ruce jí podává zdola,
toť vzkypělé vlny na okraji mola.

„Sedm let v bídě šťastna jsem žila,
že jsem mu tenkrát uvěřila,
dnes vykoupit můžeš jenom, moře, ty,
život dřív věrností šťastný, a teď prokletý!“ —

— Tak jako z pomněnek hvězd kytice na nebi plane,
pod mořem hluboko oči dvě ztroskotané,
neslyší v kajutě námořník opilý,
že z očí těch rozbitých vlny se vylily,
vlny se vylily a vítr je do noci žene
a z jejich hřebenů volá hlas utopené:

„Zabil jsi lásku a věrnost mou,
do světa posíláš bolest zlou,
slzavý hrobe hoře mého,
komu, ach, budeš kolébkou?“

Sigue explorando

Por su autor
Jiří Wolker · 108 piezas más en la casa
Dónde vive
La Biblioteca

← Balada o námořníku — Zpěv prvníBalada o nenarozeném dítěti →

Expediente

Autor
Jiří Wolker
Título
Balada o námořníku — Zpěv třetí
Lengua
checo
Época
Vanguardias / s. XX
Sala
La Biblioteca
Identificador
ws-cs-balada-o-namorniku-zpev-treti--jiri-wolker-354511
Cita recomendada
Jiří Wolker, «Balada o námořníku — Zpěv třetí», Poetósfera, poetosfera.com/p/ws-cs-balada-o-namorniku-zpev-treti--jiri-wolker-354511.html

Las obras de dominio público se reproducen íntegras, con atribución y en la ortografía de su impreso. ¿Ves una errata o conoces una fuente mejor? Escríbenos desde Sobre la casa.