Co jich tu štěbetá, co jich tu pípá,
co hlásků ptačích ze všech stran tu hvízdá!
Však nehostí jich širostinná lípa,
a nevisí jí v loktech drobná hnízda;
jen hleď, jen přeludu se neoddej:
jsou na prodej!
Ó, nejsou volni ve přírody chrámě,
a nevzlétají k nebi na křídélkách;
jsi, milý brachu, v dusném ptačím krámě,
a zříš je krčící se na bidélkách;
jim zašla veselost a bujný rej, —
jsou na prodej!
Klec na kleci se pod strop řadí v patra
a z mřížek pne se krčků řádek pestrý;
tam žlutý shlíží na modrého bratra
a šedý mrká v klícku rudé sestry;
všech los je černý, všichni tuší jej:
jsou na prodej!
A hlavičkám těm různým ze zobáčků
se nechce linout žádná pravá píseň;
ten pískot mdlý — toť jako šepot ptáčků,
jak bojácná by tlumila jej tíseň,
jak hrdélka by svíral čaroděj;
Jsou na prodej!
Kvil jatých letců, jenž tu v zmatku hlučí,
tě jímá bolestně, ba jako studem,
až delší poslech rozeznat té učí
jich nářečí, jež chápeš pěvčím pudem;
slyš, hlásky povídají: »Nezhrdej —
Jsme na prodej!«
»Jen oceň nás! Jsou také mezi vámi,
ó lidé, myšlénky a duše ptačí,
jež po svých vzletech pochytány v krámy,
se na bidélka po přihrádkách tlačí,
jak velí řád a mrav a obyčej:
jsou na prodej.«
»Jest ve vás též, co zvete ideály,
to, co nám k slunci jásá ze srdéček:
ty vám tak volně, hrdě k výši plály,
však jako my — též neunikly léček;
zob všední vábil v dol, i vpadli v něj…
jsou na prodej.«
Zvuk síly nebeské jim v hrdle vázne,
klec pro povzlet i pro píseň je nízká;
jim zbyl jen pípot místo mluvy rázné!
Však mnohý naučil se lát a vříská —
ten, jak náš papouš, nejdráž - rozuměj —
jest na prodej!