Stoje na rozhraní obou světů,
tam, kde v jednu mlhu splývají,
břehy svoje vespol líbají,
nazpět hledím v matném oka znětu.
Na života pláni u propletu
světélka se bludná míhají,
oddalují sebe, sbíhají,
brzy k nebi míří v smělém letu.
Myšlenky to v věčně živém ruchu,
v stálém vzniku, v stálém plození,
všechny tonou v křehké páře vzduchu,
k sobě táhnou slabé stvoření.
Blaze tomu, kdo v tom světel poli
pravou hvězdu za vůdkyni zvolí!