Střeží aga na svém hradu,
střeží něžnou holubičku —
aj přiletěl sokol hajduk
k hradu agy při měsíčku.
Počíhal si sokol hajduk,
až ve spánek aga klesl,
a pak hbitě z pevna hradu
holubinku pryč unesl.
Hoj, ty ago! sokol nese
holubinku, spěj si pro ni!
Zuří aga, rve si bradu,
vyletí na rychlém koni.
Letí sokol, do náruče
holubinku něžnou jímá,
letí aga v divém chvatu
a v noc pustou kletbu hřímá.
„Ha! ty bídný pse křesťanský,
pomstím já tu strašnou hanu!“
Sokol hajduk vrance bodl
a zanikl na Balkánu.