Anemonky — Na hřbitově — Na hrobě samovraha v hřbitovním koutě

Tak čekám marně; nikdo nejde sem,
by poklek zde na nesvěcenou zem,
by pomodlil se zbožně Otčenáš
a řek’: nu, on byl přece bratr náš,
ač hříšný, tedy člověk přec
a dobrý, a — kdo může za konec? —

Tak čekám — nikdo nejde rozsvítit
sem svíčičky za věčný mír a klid
a prolít vřelé slzy soucitu
za toho, jenž tu leží v úkrytu,
sám rozbiv kruté žití okovy — —
tak čekám — ach! ten svět je ledový.