Anemonky — Má touha

V těch nitra mého hlubinách
neznámá touha bolí,
tak veliká jest její moc,
že srdce zmírá z poli.

Nad ní se vznáší divná noc,
tu chmurně, tu zas jasně;
do půli nebe — blesk a hrom,
tam hvězdy svítí krásně.

Po bouři touha ulehne
a klidně dřímá zase —
leč, aby jenom povstala
mocněji v krátkém čase.