Anemonky — Kouzlo lásky

Pozdní večer v kraj se plíží,
v lese dřímá strom i mech,
křoví černá, tmí se v mlze,
mně se v ňadrech úží dech.

Pod nebesy mračna šedá
bouři nesou divokou,
strach mne odtud žene, pudí,
bouř však jímá mocí svou.

Tak mne v první blahé době,
když jsem tebe viděla,
předtucha pryč hnala tajná,
a já přece — nespěla.