Dítě, moje dítě,
v jemné zlaté sítě
oček tvých má duše padla,
s vlastním dětstvím shledala se,
našla zdroj, kde v každém čase
může pít, by zmladla.
Dítě, nový světe,
zázračný ty květe,
nesmrtelnosť žije ve tvé vůni,
vlastní duše má tvou duší něžnou
v nový život perutí svou sněžnou
vzlétá nad hrobovou tůni.
Dítě, možno-li to,
co mám v prsou skryto
posud jisker lásky, krásy,
abych jimi neroznítil
svatý plamen, jenž by svítil
ve tvém nitru v příští časy?
Dítě, snad ten vzňatý
hvězdný oheň zlatý
dáme v úděl duši jiné,
v ní zas budem žíti oba,
až i tvoje krátká doba
jak sen mine.