Znaš li dušo kad si moja bila,
Na mom’ krilu grozne suze lila,
Suze lila, kroz plač govorila:
Bog ubio onu svaku drugu,
Koja drži věru u junaka;
Kako što je ono vedro nebo,
Časom vedro, a časom oblačno,
Onaka je věra u junaka.
Dok te lıubi: uzeçu te dušo;
Kad oblıubi: čekaj do jeseni.
Jesen prodıe i zima nastane,
A on s’ onda s drugom rozgovara.
Wjšli drahá, gak gsi moge byla,
Na mém kljně hrozné slzy lila,
Slzy lila, plačjc promluwila:
Strestey, Bože, gednokaždé děwče,
Genž na wěrnost spolehá mládence.
Tak gako ge toto krásné nebe,
Chwjlkau gasné a časem pošmaurné,
Takowá ge wěrnost mládenecká.
Miluge dj: wezmu si tě srdce!
Pomilowaw: čekey do podzimku.
Podzim progde, zima se přibljžj,
A on sobě zas giné namlauwá.